V populární hudbě najdeme napodobeniny i pravé originály. Vokální trio Ethiopians bych zařadil do druhé skupiny. Vůdčí osobností tria je vokalista a skladatel Leonard "Sparrow" Dillon. Vynikající hudebník vyčnívající nad celou záplavou dalších méně originálních umělců. Textařsky byl jedním z průkopníků "uvědomělého" nebo "kulturního" reggae, které známe pod názvem roots music. Jeho texty vždy popisovali nemilosrdnou každodenní realitu. Čas nijak neubral na kvalitě jeho písní a v celé jamajské hudbě je jeho přínos nepřekonatelný. Z této perspektivy vnímám Leonarda Dillona. Poslechněte si jeho rané nahrávky pro Scratche až po ty současné a možná pochopíte, co mám na mysli. Nicméně uznání, které si zaslouží, se mu dostalo roku 1981. Tehdejší ministerský předseda Edward Seaga udělil Leonardu Dillonovi "Certificate of Appreciation For Pop Music Development" (volně - "Uznání a ocenění za rozvoj Pop Music"). Dillon, dnes možná více známý jako "The Ethiopian", se pohybuje na hudební scéně více než čtyřicet let. Původně nahrával pod jménem "Jack Sparrow". Záhy založil s kamarádem Stephenem Taylorem The Ethiopinas, společně mají na svědomí mnoho pamětihodných hitů a seznam skladeb, převyšujících dnešní standard. Kdo dokáže zapomenout na skladby "Train To Skaville", "Honk Kong Flu", "Everything Crash" nebo "I'm Gonna Take Over Now"? V reggae jsou to v podstatě věčné evergreeny. S Dillonem jsem mluvil v únoru 2004, během jeho turné. Mé Díky Leonardovi, Timovi (Maestro Ent.), Donovanovi, Michael de Koninghovi, Steve Barrowovi, Timovi P a Bobu Schoenfeldovi.
Peter I Peter-I: Kde jsi vyrůstal?Dillon: Narodil jsem se ve farnosti Portland.
Kde přesně to je? Severovýchod Jamajky?Východ Jamajky. V distriktu Snow Hill, odtud jsem se později přesunul do Port Antonio, hlavního města Portlandu. Tam jsem strávil nějakou dobu. Vyrostl jsem v církvi se svými prarodiči. Můj dědeček byl dirigent a moje maminka učila hudbu. Já jsem odjel do Kingstonu, abych něco nahrál. Odjel jsem do Kingstonu a potkal tam Petera Toshe. Potkal jsem ho a spolu jsme si zazpívali pár písní, které jsem složil. Líbily se mu a rozhodl, že se večer vydáme do Second Street v Trench Townu.
To byl ale jen jeden z tvých výletů do Kingstonu, zatímco jsi žil na venkově, že?Ano, to jsem ještě bydlel na venkově. Ale v Kingstonu jsem se rozhodl, že neodjedu dokud něco neudělám se svou hudbou, třeba i hudební kariéru. Peter mě ten večer vzal do Second Street. Tam jsem poznal Boba a Bunnyho. Řekl jim, že mám nějaké skladby. Já neuměl hrát na kytaru, Peter hrál a já zazpíval svoje písničky. Všem se líbily a druhý den mě vzali do Studia One za Coxsonem.
To bylo kdy? 1964?Šedesát... Správně! Trefil si to (smích)! Bylo to roku '64. Vzali mě do Second Street, pak do Studia One a tam jsem zpíval pro Downbeat.
Před samotným Coxsonem? Nebo tě zkoušel někdo jiný?Jo, zkoušel jsem před Coxsonem, Jackiem Mitto a Lee "Scratch" Perrym. Po čtvrté písni mě zastavili a řekli mi, abych přišel druhý den nahrávat. Já přišel a nahrál čtyři skladby.
"I'm Gonna Take Over Now"?Ne, ta byla až s Ethiopians. Byli to "Ice Water", "Bull Whip", "Woman Wine & Money" a "What You Get You Must Take". Na třech zpívali doprovod Wailers a na jedné mladý Delroy Wilson.
Ne, tehdy jsem si říkal Jack Sparrow.
Aha! Ano, to jméno je mi povědomé. Znám určitě jednu skladbu, kterou jsi pod ním nahrál. "Beggars Have No Choice", ale žádnou jinou. Ta byla taky pro Coxsona?Ano. Čtyři skladby jako Jack Sparrow a "Beggars Has No choice". Pravda. Potom jsem ještě chvíli zůstal u Coxsona, ale Bob, Peter ani Bunny neměli čas na moje skladby. Tak jsem ze Studia One odešel. Šel jsem bydlet ke kamarádovi do Waterhouse, abych mohl v Kingstonu zůstat. Tam jsem potkal Stephena Taylora a Astona Morrise ("Charlie", pozn.př.).
"Charlieho".Ano, společně jsme zpívali asi rok, dokud jsem nebyl spokojený. Pak jsem se vrátil do Studia One, tentokrát s vlastní skupinou. Nahráli jsme "Owe Me No Pay Me", "Live Good" a "Praise Far I". Aston Morris pak skupinu opustil.
Proč?No víte, v těch dnech jsme za nahrávání moc nedostávali. Za první čtyři skladby u Coxsona jsem dostal čtyřicet liber. Když jsem se vrátil se skupinou, dostali jsme jen dvacet liber. Charlie mi říkal, že plýtvám jeho talentem a skupinu opustil. Se Stephenem jsme týden poté nahráli ve Studiu One "I'M Gonna Take Over now" a "Free Man". Za ty nám dal Coxsone čtyřicet liber.
Tehdy se umělci tolik nestarali o patřičnou finanční odměnu. Hudba byla přednější, jejich hlavní zájem.To není o tom "starat se o finančí odměnu". Tenkrát nebyl žádný stálý příjem, o tom jsme si mohli nechat zdát. Peníze v tom nebyly, protože ta hudba se teprve rodila. Před tím, než jsme zcela pronikli do hudebního průmyslu, jsem si myslel, že se něco děje. Když jsem se do něj dostal, zjistil jsem, že se neděje nic. Protože ta hudba nedosáhla takového mezinárodního přijetí, jakého se jí dostává dnes. V tom to nebylo. Ale my jsme ani na peníze moc nemysleli. Věřte mi. My jsme to celé milovali. I když nám dnes producent nedal žádné peníze a nedá ani zítra. Pořád jsme ve studiu a nahráváme, chápeš?
Jak si přežíval? Z čeho si platil bydlení a jídlo?Chodili jsme do práce. Já jsem povoláním stavitel, chodil jsem do práce. Ale rozhodl jsem se, že když budu zpívat, přestanu pracovat, abych se tím mohl živit.
Čili na plný úvazek?Ano. Trávím hodně času s hudbou, medituji s hudbou. Po chvíli jsem od Coxsona odešel a začal pracovat sám pro sebe. Bob, Peter ani Bunny na mě neměli čas. Tak jsem je nechal a dal se dohromady se Stephenem Taylorem a Astonem Morrisem.
Měli nějaké hudební zkušenosti?Hudební zkušenosti? Nic víc, než potloukání se kolem a zpívání. Hráli na kytaru a zpívali. Ani jeden nebyl nikdy ve studiu. Nemluvil s žádným producentem. Proto mě Charlie vinil z plýtvání talentem, protože já jsem dojednával obchod.
Mimochodem, vzpomeneš si, kdo tě doprovázel na prvním nahrávání Jacka Sparrowa?Ou, Ok. Vzpomínám si, že tam byl Jackie Mittoo, Drumbago (Parks), Lloyd Brevett, Johnnie Moore, Jah Jerry (Haynes)... Zkusím to dát dohromady... To jsou myslím všichni. Ale to je vlastně základ.
Většina ze Skatalites.Přesně. Tehdy byli všichni ve Studiu One. Myslím, že Hux Brown hrál na kytaru. Ikey Benett na klávesy a to jsou všichni. Hux Brown, Ikey Bennett, Drumbago, Lloyd Brevett a Jackie Mittoo.
Žádné další dechové nástroje, jen Johnnie Moore?No jo, vlastně víc dechů. Tommy McCook, Roland Alphonso, všechny jsem tam viděl.
Zkoušeli jsme v místě jménem The Ethiopian Reorganization Centre, kde byla výstava o naší kultuře.
V Trench Townu?Ano, když jsme pak šli do Studia One, řekli jsme Coxsonovi, že máme dvě možnosti (druhá byla The Heartaches). On vybral Ethiopians.
To byl asi dost odvážný název, obzvláště v polovině šedesátých let.To si piš! Žádné radio by tehdy nezahrálo naši skladbu.
Mnoho lidí se dívalo na Rasty s odporem.Samozřejmě, že se tak dívali. Mně říkali "Rasta singer". Jen lidé obeznámení se svými kořeny, pronikli do naší hudby.
Ani mezi tehdejší hudební elitou si nezískaly příliš uznání. Tehdy to bylo něco jako, "tak ty jsi ten 'špinavý Rasta'jo?", že?Jasně (smích). Mnoho z nich to nebralo. A víte jak já zpíval. Používal jsem jamajský dialekt a tenkrát se každý snažil jen o "anličtinu". Říkal jsem jim: "Vždyť takhle nemluvíme." Bylo by pro nás lepší zpívat stejně jako mluvíme (smích). Loise Bennettová (Miss Lou) si mě za ten názor cenila.
Většina Skatalites ctila rasta učení, čekal bych, že s nimi se dohodneš bez probémů.Jistě. To byla silná opora. Opravdu velmi silná opora.
článek převzat z www.reggae-vibes.com
autor: Peter I
volně přeložil: Kryshpeen
