Romeo: Niney. Vydali jsme to všichni tři. Já, Niney a Lee Perry.
Ano, vznikla zde mylná představa, že ti co mají dready prodávají víc desek. Většina dreadatých umělců ve studiu to má jako styl - způsob jak prodat desky. Nežijí jako správní Rastové a ani je to nezajímá. Když se jich zeptáte na něco o Rastech, nemohou vám nic říct. Vše o čem jsou schopni mluvit je Jeremiáš, Izaiáš a hromada dalších postav, které žili před tisíci lety. V podstatě nosí dready, aby se prodalo víc desek. A když se zaposloucháte do textu, který s dready na hlavě zpívají, poznáte, že tito lidé nepraktikují víru o které hovoří. Hlásají spravedlnost a pak vám třeba Sizzla ve své písni opakuje "Pump up the pum-pum, pump up the pum-pum", do toho vstoupí Capleton jako spravedlivý dreadař, ale je to jen další falešná morálka. Chci říct, jsi-li učitel, vyučuj. Rozumíš co tím myslím? Ne nerozumíš...
Řiď se tím co kážeš.Řiď se tím co kážeš! Buju Banton se snaží tomu dostát a Luciano si taky nevede špatně. Doufám, že Anthony B vydrží a nepodlehne životu bez morálky, jako se to přihodilo jeho kolegům. Snažíme se poučit lidi o tom co se dnes ve světě děje. V naší poslední generaci, lidem dvanácti až třiceti lety, budeš hledat opravdu dlouho než najdeš jednu citlivou bytost. Takže bychom se měli snažit zachránit naši nejmladší generaci. Ty kterým je dnes jeden až dvanáct let. Nevím jak to provedeme, ale když to neuděláme ztratíme ji stejně jako jsme ztratili tuhle. Jo. A hudba, hudba je potravou pro mozek, a oni jí používají vesměs negativním velmi negativním způsobem. Protože Snoop Doggy Dog a jemu podobní jsou jen idolové. Poslechněte si jejich hudbu. Lidé je vidí v televizi a médiích, ale co to je za pohled, když dvěma malým dětem zpěvák z obrazovky vykládá: "I'm banging your mother" ("prcám tvojí mámu", pozn. př.). To jsou ty nemorálnosti, které tito lidé šíří ve jménu hudby. Zvedá se mi žaludek, když tyhle lidi slyším.
Obzvlášť když přihlédneme ke vlivu jaký má dnes hudba na mladé, vím co myslíš.Vždyť to říkám. A jsem silně přesvědčen, že Ďábel bydlí na Rodeo Drive (?) v Hollywoodu a používá média jako prostředníka. Chápeš co říkám? Protože tihle lidé jsou velmi satanští a jsou to ty největší idoly, tak kde to jsme? Jsem přesvědčen, že generaci ve věku od dvanácti do třiceti let jsme ztratili. Zkusme zachránit alespoň tu ve věku od jednoho roku do dvanácti let. Prosím rodiče, aby vypnuli tu zatracenou televizi! Myslím, že to je jediná dobrá věc v Afghánistánu, fakt že tam nedovolili televizím nakoupit licence. Je to Ďáblův nástroj.
Hráli tvé skladby z Perryho a Nineyho produkce na rádiu? Třeba "Babylon's Burning"?Ne, oni rádi zakazují Maxe Romea (smích). Je to skvělé, protože nejsem v té nafouklé škatulce reklamních taháků, ale už 38 let jsem průměrný. To je taky důvod proč jsem na téhle cestě už třicet osm let, protože se držím dál od pozlátka a reklamních taháků. Nepotřebuji načančat abych dostal svou hudbu k posluchačům. A lidé slyší o čem mluvím a dochází jim, že na tom bude něco pravdy. To mě pomáhá se protlouct. Nepotřebuji MTV a vlastně nepotřebuji ani Universal.
Co tě v té době ovlivnilo? Slyšel jsi James Browna, texty Boba Dylana, the Black Panthers, Stokely Carmichael a jiné?Můj hudební záběr je velmi široký. Od Bacha po Fatse Domina. Tehdy jsem miloval vážnou hudbu, vyrostl jsem na ní. A používám ji pro melodie ve své hlavě. Mám rád R&B, to původní R&B (Rhythm & Blues, pozn. př.). Mám rád the Temptations, Four Tops, pořád je poslouchám. S jejich hudbou jsem vyrostl. Elvis Presley a další.
Samá nestárnoucí jména.Neil Diamond, Jose Feliciano, vyrůstal jsem za poslechu skvělých muzikantů.
Určitě melodičtější období než dnes.Ano, přívětivější dny, více pochopení.
Nikdy jsi neměl problémy s JLP (Jamaican Labor Party, pozn. př.), ani v sedmdesátých letech, kdy jsi oficiálně vystupoval na podporu jejich oponentů. Nečekali od celebrity, kterou jsi byl, že zůstaneš neutrální?Ne nic takového se nedělo. Šlo jen o to, že vláda Hughe Shearera nedělala nic pro lidi. On sám byl hrozný playboy no a jeho ministři si mastili kapsy, zatímco lidé čekali nějakou spravedlnost a ta nepřicházela. Já jsem to tehdy celé pozoroval a neměl jsem tudíž žádný problém s politikou Michaela Manleyho, která byla tehdy alternativou. Tak jsem Michaela podpořil, protože v té době měl nejlepší...
Alternativu.Ano. Když jsme chtěli koupit domů rádio, museli jsme si ho koupit v Americe. No a když ho pak přivezli, neměli jsme už na zaplacení. Takové situace Michael Manley komentoval slovy "Koukněte, my pojedeme třeba rovnou do Hong Kongu, abychom si ho pořídili, protože moji lidé chtějí taky poslouchat zprávy." To se Americe nelíbilo.
Ty jsi nahrál i pár "bokovek" vedle produkcí s Perrym a Nineym, třeba pro Glena Adamse. Píseň "Coming of Jah" byla pro Glena?Glena Adamse? Ne to ne, Glen byl klávesista...
Tak pro the Upsetters.Pro the Upsetters, to ano. Glen začal hrát už s Hippy Boys a pak se přesunul k the Upsetters. Myslím, že s Glenem jsem spolupracoval jen jednou na skladbě "(I Saw Selassie I Stretch Forth His Hand To Take Us Across) Jordan River" pro GG (Ranglin).
To nejsou the Reggae Boys?Ne.
To jsem asi popletl. The Reggae Boys to byl Glen a kytarista Alva Lewis.Ne nepopletl, pod "Jordan River" je na desce napsáno "Maxie & Glen", tak to vydal GG. Ale to je jediná skladba tak říkajíc bokem. Hudebně jsme spolu moc nespolupracovali.
A co Chinové ve studiu Randy's? Kolik jsi toho nahrál pro Keithe (bratr Vincenta China, strýc Clive China)?Ano Chinové. Pár skladeb jsem s Keithem v Randy's nahrál.
Jedna skladba z tohoto období "Red House" je vynikající. Ty sám si dělal aranžmá?Ano, já aranžuji většinu svých skladeb.
Ano, Gun Court. Tehdy ho založil Michael Manley, aby ulehčil společnosti, která trpěla záplavou pistolníků.
Osvědčila se tato instituce nebo to mělo spíše opačný výsledek? Co myslíš?No, měl to lépe dotáhnout. Měl ty zločince upalovat. Tihle chlapi byli opravdu zlí, měli je zabít hned po narození. Je mi líto, že to tak říkám, ale myslím to vážně. Tak to cítím. Víš oni zabili tolik nevinných lidí jen tak pro nic za nic. Rebelové bez příčiny. Michael se tedy snažil mít je všechny pod jednou střechou, každého v místnosti čtyřikrát čtyři stopy. Já bych je raději upálil, to je menší trest.
Opačně dopadla skladba "2000 Years Ago", ze stejné doby jako "Red House", která je téměř zapomenuta.No tahle skladba vznikla, když se rozšířila zpráva, že Mengistu zavraždil Jeho Veličenstvo. Nebyla to pravda a jak jsem já vyrozuměl, byl to už starý nemocný muž, který daleko spíše zemřel dávno před tím než by ho musel někdo otrávit. Nevěřím, že ho otrávili. V té písni se v podstatě říká "To samé se stalo Kristovi před dvěma tisíci lety". Stejné jako když se jeho vlastní lid obrátil proti němu a volal po jeho ukřižování.
Vraťme se ještě do studia Randy's, vzpomeneš si na Clive China a jak jste nahráli "If Them Ever"?Jo to bylo ještě s Keithem. Po Keithově smrti měl většinu materiálu Clive Chin. Ano tuhle skladbu jsem nahrál pro Clivea. Od té doby jsme ji neslyšel. Docela rád bych měl kopii (smích).
(smích) Nu bokovka.(smích) Ano jedna bokovka.
Jaká byla spolupráce s Clivem?No, když jsem pro něj tu píseň nahrával, studoval ještě vysokou školu. Clive byl vždycky jedním z nejlepších od Randy's i když to tak možná nevypadalo. Je to hrozně hezký člověk. Znám Clivea už od dětství, on byl vždycky milá osoba.
Co vždy slýcháme od umělců je, že producenti mají zřídka co do činění se samotnou podobou zvuku a podobnými záležitostmi týkajících se samotného nahrávání. O to se stará zvukař a hudebníci sami. Producent je hlavně ten, který celý podnik platí. Jakým způsobem zasahovali lidé jako třeba Clive do průběhu nahrávání. Má přece reputaci novátora vedle Perryho, Hudsona a vlastně kohokoliv, koho jmenujete z tehdejší řady tvořivých, svým způsobem rebelujících producentů.No v tehdejší době se nedá hovořit o nějakém finančním přínosu. V těch dnech jsme dělali hudbu z lásky k ní. Taky proto, že tehdy z toho žádný velký výdělek nebyl. Trochu peněz na jídlo, trochu na cestu. Pokud jde o mne, nemohu mluvit za ostatní, ale já si přál více takových dnů. A protože hudba ti nevydělá na penzi, musíš si to zařídit jinak. Proto se snažím co nejvíce písní psát sám. Moje vydavatelská činnost je mou penzí. Takže já se nikdy nesnažil honit tu trochu peněz, která plane z prodeje desek, ale čekal jsem na dnešek. Jak víš v roce 1976 jsem nazpíval "Chase The Devil". Ta se teď stal hitem v celé Evropě. V tomhle businessu musíš oželet důchod jako cestu k zajištění a být trpělivý. Protože okamžitý úspěch se nedostaví okamžitě, chce to čas.
Ano, vytrvalost.Vytrvalost, hlavně musíš přežít ve zdraví, a ještě se musíš starat o dvě části svého těla, chceš-li se udržet na scéně. Tvář a hlas, to je velmi důležité.
Bezpochyby to bylo těžké protloukání v hudbě. Musel jsi neustále skládat, nemohl jsi si dovolit žádnou přestávku.Jo a ještě si za to nedostal žádné peníze. Bylo to...
Jak jsi se s tím v delším čase vyrovnával?No jak říkám...
Neříkal jsi si někdy pro sebe "na chvíli z toho kolotoče vypadnu a zkusím něco jiného"? Ale kdyby jsi tak učinil, docela možná by jsi se stal historií. Ztratil by jsi pozici na které jsi tehdy byl. Bylo by těžké se vrátit.Přesně. Snažil jsem se - mám takové rčení: "Stoupám a klesám s vlnou, a čekám až zazvoní na můj zvonek." A to dělám celých třicet osm let. Teď je zrovna doba, kdy se mi snaží dát zase trochu peněz. Ale já přežívám koruny, které padají jiným z hlav už třicet osm let a nikdy si nestěžuji. Protože vím, že jednoho dne, ještě před tím než naposledy vydechnu, mě jí budou muset dát. A i kdyby ne, tak mám jedenáct dětí a dvacet vnoučat, kterým budou muset platit, protože skladby budou moje ještě padesát let po mojí smrti. (smích) Takže už to není jen o mě, je to pro děti. Netrápím se tím. Jsou to jen peníze. Přijdou a zase odejdou.
Jak jsi se dostal do tohoto cirkusu okolo vydavatelských práv? Chránit svoje autorství, o tom tehdy přece nikdo moc nevěděl.No nevěděl, ale když jsi dával pozor, mohl si něco zaslechnout...
Tehdy na to nebyli žádní právníci jako dnes, aspoň co já vím.Ne. Stalo se toto. Jedna z největších společností v historii hudebního průmyslu "Performing Rights Society of England" otevřela svou pobočku na Jamajce. Někdo mi o tom řekl, tak jsem se tam vydal a byl jsem přijat za člena.
A to bylo asi kdy?To bylo někdy okolo roku 1970-1971. Po letech ve ztracenu - po všech těch letech bez znalosti čehokoliv ohledně vydávání. Hned potom, co jsem podepsal vše začalo zapadat. Semináře s lektory. Lidmi náležejícími k hudebnímu průmyslu. Tehdy jsem se s tím seznámil. Dodnes s celou věcí nejsem úplně obeznámen, ale s tou trochou co vím si dovedu získat potřebné k přežití.
V roce 1974 jsi dělal něco pro label Black World, kdo za tím byl?Black World to bylo pro Pata Coopera, Soundtracs Limited. Pat Cooper psal proslovy Michaelovi Manleymu. Psal a opravoval mu jeho řeči a vedl kancelář PNP pro styk s veřejností. Ta firma (Soundtracs Limited) neexistovala dlouho. Opustil ji, když kandidoval v Kingstonu proti Edwardu Seagovi. Do parlamentu se nedostal. Prohrál a opustil Jamajku, firma se rozpadla. Ale pro tuhle společnost jsem produkoval album "Revelation Time".
To jsi dělal ty s Clivem Huntem?Ano s Clivem Huntem. Nahráli jsme to ve studiu Lee Perryho. Lee Perry to zvučil, já a Clive jsme to produkovali.
To je památná deska a také jedno z prvních alb s takovým pojetím.Ano to je to co dělám. Já skládám alba jako celek. Neshromažďuji skladby, abych je pak vydal na albu. Jen když jde o staré nahrávky. Ale album, na to si sednu a napíšu ho celé. Třeba jako tohle poslední "A Little Time For Jah".
článek převzat z www.reggae-vibes.com
autor: Peter I
volně přeložil: Kryshpeen
