» hl.str. > hudba > rozhovor
převzato: www.reggae-vibes.com
autor: Peter I

Max Romeo - rozhovor str. 3/5

str. 12345

Peter I: Neměli bychom zapomínat jak se na reggae v jeho vzniku koncem 60. let nahlíželo. Nejen jako na nový úkaz v žebříčcích hitparád, nový přechodný styl, druh... levný trend, který zase eventuálně...

Romeo: Časem vyprchá? No tak to se spletli. Ta hudba jako celek je učební materiál, učební pomůcka pro Rastafariánství. V té době to tak ještě nevypadalo, ale my jsme to povznesli na takovou úroveň, že se z toho stala spravedlivá hudba. Ve smyslu, že učila lidi správným věcem.

A co tehdejší přidávání strunných nástrojů k aranžím, brali to lidé dobře? A ty sám? Chtěl si také vyhladit a nablýskat zvuk?

Ano.

A nakonec celou hudbu rozředit?

No ono to nebylo o tom to nějak zředit nebo změkčit. Byl to experiment, aby se zjistilo zda-li je možné přiblížit to klasickým standardům. John Holt v tom byl velmi úspěšný. Svou hudbu jsme měl však radši surovou, nezměněnou. Nerad něco přidávám - Mám rád harmonie, dechy, perkuse. Ale dávat tomu punc klasiky to není nic pro mě. Moje hudba je roots music, a to je něco jiného.

Takže posun od oplzlosti k svědomitosti, tenhle posun byl...

No k tomu mne přimělo moje první dítě. Začal jsem mluvit na svou dceru a začal jsem víc přemýšlet. Dítě mnoho změnilo, můj život, způsob myšlení. Myslím, že sex patří do ložnice. Je to posvátný akt a neměl by být veřejnou zábavou. Ale to je jen můj staromilecký názor.

Jasně. První várka uvědomělých a duchovních písní, které si složil, byly skladby "Rent Crisis", "Black Equality", "Pray For Me" a "Murder In The Place". Kdy to bylo, a co se s nimi stalo?

Bylo to v roce 1971. Myslím, že všechny ty skladby vyšly v letech 71/72. Tehdy jsem vlastně začal dělat kultivovaný materiál. Rok 1972 jsem začal písní "(Bring Back) Macabee Version", která byla zakázaná v radiu, protože tehdy byla na Jamajce kniha "Book of Macabee" zakázaná.

Z jakého důvodu?

No, Jamajka je v podstatě Křesťanská země, a cokoliv jde proti Křesťanství není akceptováno. Ani věda. Neřekl bych, že Jamajka má nějaké vědce protože Křesťanství tomu...

Stojí v cestě.

Ano. Jsou tu vědci - je mi z toho smutno, ale Křesťanství zabránilo mnoha dobrým věcem proniknout na Jamajku.

Ale ty jsi bezpochyby jeden z průkopníků písní se sociální tematikou v tak otevřeném tónu. Věci, které mohli v 60. letech zničit nebo zdržet tvou kariéru. Určitě jsi musel hodně bojovat aby jsi si mohl stát za svým...

Ano, stále musím. Pořád zakazují moje nahrávky. Většinu mých nahrávek na Jamajce zakázali. Po pravdě, když pošlu nahrávku do radia, sejde se komise, sesednou se kolem stolu a poslouchají text než ho povolí. A v osmdesáti procentech mi to povolení nedali, protože zpívám o sociální situaci. Připomínám jim to špatné a jim se to nelíbí. (smích)

Řekni mi, co tě inspirovalo k písni "Black Equality".

Třídní systém na Jamajce. Vrchní vrstva řídící celou společnost. Barva kůže byla v těch dobách velmi důležitá. Hnědí lidé prošli, ale černí toho mnoho nezmohli. Takže tenhle třídní systém je o sto procent horší než rasismus. Jak se vyhnout rasismu na to přijdeš, ale systém třídních vrstev ti dovoluje se povyšovat. A vytvořili hranice řízení - je to něco čemu říkají řízení. Dům neodpovídá tomu za jaký jej vydávají, ale cenu dají takovou aby měli jistotu, že si ho nekoupím, protože nechtějí abych bydlel vedle nich. Tak to tehdy fungovalo a o tom je ta píseň.

"Ginalship".

Vlastně to všechno byly - mohl by si všechny tyhle písně označit jako politické komentáře, i když já nenávidím slovo "politika". V mém slovníku je politika neslušný výraz. Politika je podvod jedněch lidí na druhých, politici jsou lidští parazité, a mají svůj název.

Jak ke svým účelům využívají hudbu?

Oni použijí všechno k politickým účelům.

Boj o moc? Ve skrytu, pod povrchem?

Ano.

Nedbaje, že několik set nevinných při tom procesu zemře.

Politikům je to jedno. Říkám to nerad, ale pro mne jsou to jen paraziti (chichot). Ode mě se vděku nedočkají.

Ale nakonec ať chceš nebo ne, z umělce se stane nástroj pro politiky. Jako například, když jste společně s Derrickem Morganem v roce 1971 natočili píseň "Let The Power Fall". Tu použili bez tvého svolení, nebo ji prostě Derrick věnoval PNP? Což neznamená, že by se nějak obtěžovali ptát se o dovolení. (smích)

To bylo tak. Jednoho dne jsem zašel do studia Randy's a Derrick Morgan zrovna nahrával. Dával dohromady asi šest různých skladeb. Ani jedna z nich mi nezněla dobře, ani jedna nemohla nikoho z ulice oslovit. Tak jsem mu řekl: "slyším, že děláš šest písní, ale ani jeden hit." On na to: "Máš něco?" V tu chvíli jsem si vybavil scénu z neděle, kdy čtvrtí projíždělo zmrzlinářské auto. Potom co jsem snědl zmrzlinu, jsem uslyšel z reproduktoru na střeše auta hrát Žalm "Pour a little power for me, o lord". A rozhodl jsem se složit píseň. Soul Syndicate tehdy hráli "tuh tuh thuhh", a já jim řekl: "Ne, já chci mít beat jiný než všichni ostatní, nechci žádné ska." Chci "thiky, thiky thiky thiky" namísto zavedeného "chek chek". A když to začali hrát, znělo to moc dobře. Skladba vyšla a okamžitě se stala hitem. A pak za mnou přišel nějaký chlap a řekl mi: "The People's National Party (PNP) by měla zájem o využití tvé písně ve své kampani." Tak jsem řekl: "O nic nejde, klidně ji použijte." To nakonec vyžadovalo mou spolupráci, a protože tehdy je vedl Michael Manley - jeho idea demokratického socialismu zněla dobře, svolil jsem, že toho budu součástí. Ale mne jinak politika opravdu nezajímá. To jen, že v té době vypadal jeho koncept nově a zajímavě.

Jak se na to díváš teď z odstupu, mělo to podle tebe nějaký trvalý dopad na Jamajce, zlepšilo to něco?

Prospělo to, protože mnoho věcí to osvětlilo. Věci o kterých jsme ani netušili. Pomohlo to, protože to osvobodilo Rasty. V jednom to nepomohlo. Jamajka není bohatá země, nikdy neslyšíte o blahobytu na Jamajce. Když nepracuješ, nejíš - tak to funguje. Michael Manley ukázal lidem jak dostat něco z ničeho a to bylo na tom režimu špatné. Ta uvolněnost, kterou v lidech zanechal, protože ta je poznamenává dodnes.

Jakým způsobem?

Lidé čekali, že si sednou na zadek a budou vydělávat bez práce. Nevím jak to dokázali, ale takhle pochopili slova Michaela Manleyho.

Pěkně naivní.

Ano, "osoba která pracuje se stará o ty co nepracují", tahle představa zakořenila v myslích mnoha lidí. Taky zábor půdy. Postavili dům na cizím pozemku a pak jej zlegalizovali, aby dostali potraviny. Vzniklo z toho mezi lidmi mnoho neduhů. Ale přineslo to i spoustu dobrého, protože tehdy bylo devadesát procent obyvatel negramotných. V křesťanských zemích je vždy hodně negramotných. Takže na Jamajce to bylo devadesát procent a Michael Manley to srazil na sedmdesát. Mělo to svoje pro i proti. Ale víc bylo dobrého než špatného.

V něčem to určitě prospělo.

Ano.

Vytvořili mnoho programů, o čem byli JAMAL a "Crash Impact Programme"?

Ano "Crash Programme" (též známý jako Special Impact Programme). Tehdy hodně lidí hladovělo, byla velmi vysoká nezaměstnanost. Ulice byly špinavé, protože tehdejší vláda Hugha Shearera byla plná pitomců. V podstatě nedělali vůbec nic a země se rozpadala. A tak Shearer řekl: "Namísto sezení doma, bez jídla a bez ničeho, popadněte koště, zameťte ulice a vydělejte si trochu peněz." O tom byl Crash Programme. Ale něco vám řeknu, tím že to podnítili, to nakonec změnili. Když pak PNP vyhrála volby v roce 1972 nastala pauza. Sliby, které dali lidem se nějak neplnily a já jsem to cítil na vlastní kůži. Protože lidé na ulici mi říkali: "Koukni ty jsi byl s nimi v té kampani a oni teď pro nás nedělají nic, dokonce sem zavlekli násilí." Takže jsem musel zpět do studia a natočil píseň "No Joshua No". Říká se v ní: "Ty jsi je zbavil otroctví a oni ti za to děkují, zpíval si jim píseň o lásce a oni ji zkoušeli zpívat s tebou. Ale teď jsou opuštění, unavení, zbití samá modřina, cítí se využiti a protože jsi můj přítel Joshuo, říkám ti, Rastové viní tebe. Chceme aby jsi vystoupil a začal znovu." (na tento riddim později Prince Far I nazpíval djskou odpověď "Yes Joshua", dříve vzácnou nahrávku nedávno vydanou na antologii "Silver & Gold" od labelu Blood & Fire). Zavolal mě (Michael Manley) do Jamaica House a řekl mi , že má mou skladbu nahranou třikrát za sebou na kazetě a poslouchá ji v autě ve dne v noci, protože ho motivuje. Dokonce mě požádal abych chvíli nezpíval podobné písně, protože s tím něco udělá. A tehdy se objevily sociální programy, všechno co říkal lidem, že udělá, začal plnit. Takže ta skladba ho motivovala.

A co "Press Along Joshua"? Vznikla ze stejného záměru nebo je rozdíl mezi touto skladbou a výše zmíněnou. Tahle je pokračováním "No Joshua No"?

No ty skladby vznikly během jeho kampaně. Přidal jsem se, protože jak jsem řekl, líbila se mi jeho politika. A já začal skládat písně na podporu té kampaně a "Joshua Row The Boat Ashore" a všechny tyhle skladby byly o něm. A nelituji toho, protože on byl dobrý člověk, nejlepší vláda jakou Jamajka kdy měla.

I dnes to tak cítíš?

Ano i dnes. Jedinou vládu, která se mu trochu podobala vedl jeho kmotr (smích) - (Alexander) Bustamente. Člověk, který vede zemi nyní, není úplně špatný, ale dobrý taky ne.

(PJ) Patterson?

Ano.

Ale podle očekávání Manley začal praktikovat levičáckou politiku a tím ohrožoval horní vrstvy jamajské společnosti a zároveň postavení USA. Řekl bych, že nechtěli dopustit vznik "druhé Kuby".

Podívej, kdokoliv jim neříká "Strýčku" je pro USA nebezpečný. Američané mají rčení "Bůh žehnej Americe - a nikomu jinému". Čili kterákoliv vláda cizí země, jedno kde, která nenazývá USA "Strýčkem", pocítí americkou zášť. To se stalo Michaelovi Manleymu, Mauriceovi Bishopovi (Grenada) a mnoha dalším vůdcům v Karibiku, kteří odmítli "Strýčka". Popadali jako mouchy.

Vzepřít se diktátu americké vlády může mít fatální následky. Megalomanie Strýčka Sama je hanebná, myslím politiky ne obyvatele. Myslíš, že to prostě jen schovávají za "demokracii"?

Přesně. Když netancuješ jejich písničku, tak máš problém. A to stáhlo Michaela Manleyho. On jí netancoval. Řekl jim, že Jamajka není na prodej. Ale nakonec jim musel ustoupit, potom co viděl jak naložili s Mauricem Bishopem, nechtěl dopadnout stejně. Trochu vyměkl.

Měl si možnost s ním o tom co se stalo promluvit někde v zákulisí, byl natolik otevřený?

Ne, my jsme se k sobě nikdy nedostali tak blízko, abychom mohli o něčem diskutovat. Náš kontakt byla hudba. Opravdu nás spojovala pouze hudba.

A co "Public Enemy Number One", to nemá žádný politický podtext?

Ne, nemá. To je něco jiného. "Satan" jako pojem, který pojmenovává zlo. Cokoli zlé je zároveň ďábelské a duch, který někoho přiměje udělat něco špatného je duchem Satana. Duch Satana je v každém z nás stejně jako duch Všemohoucího. Všimni si, že říkám "Všemohoucího".

Ano.?

Nechci už používat slovo "Bůh", protože je zneuctěno církví, tudíž říkám "Všemohoucí".

Začátkem sedmdesátých let si nahrál několik skladeb u třech producentů: Niney, Lee Perry a Bunny Lee. Vídali jste se tehdy často?

Byli jsme přátelé. Dobří přátelé a užili jsme spolu spoustu legrace. Je ironií co se z Lee Perryho stalo. Pro mne je pořád nevysvětlitelné. Ale tehdy bylo mezi námi pouto. Byli to tři různí producenti, tři odlišné labely, ale hudbu jsme psali a hráli dohromady. Na konci dne jsme dali jeden label na tuhle skladbu jiný na druhou. Prostě se to nějak rozdělilo.

sipka zpet nahoru

str. 12345

článek převzat z www.reggae-vibes.com
autor: Peter I
volně přeložil: Kryshpeen

TOPlist Valid XHTML 1.0!