Reggae má jednu digitální revoluci již za sebou. Večer 23. února roku 1985, v naplněném sále na Waltham Park Road, pustil producent Lloyd "Prince Jammy" James v soundclashi proti Black Scorpio Sound System skladbu, která navždy změnila tvář jamajské hudby. "Under Mi Sleng Teng" od Wayne Smithe, s vystřiženou smyčkou ze syntetizátoru Casio a s valivou naprogramovanou basovou linkou, byla vůbec první kompletně elektronickou reggae nahrávkou. Její odlišný zvuk předznamenal veškerou následující tvorbu.
Nyní prochází jamajská hudba další, již druhou proměnou, vyvolanou novými technologiemi. Tentokrát však nejde o budoucí zvuk a podobu reggae samotného, nýbrž o způsob jakým ho publikum bude poslouchat. V minulých letech přetrvával zvláštní anachronismus, reggae dalo světu mnoho skvělé muziky - experimentální postupy a nápady od roots, dancehall až po dub - v posledních dvou dekádách však byla dostupnost této hudby v okolním světě spjata s hudebními sběrateli a jejich sedmipalcovými singly. Celé roky byla Jamajka jedním z předních světových výrobců vinylů, s množstvím archaických lisoven, které jely naplno, aby stíhaly raketové tempo jamajských studií. Nicméně v posledních pěti letech zaznamenali příznivci reggae snižující se dostupnost těchto v podstatě nezkopírovatelných nosičů.
"Omezení výroby desek ve West Indies, dramaticky změnilo způsob jakým si sháním muziku," říká k tomu legendární dj a selektor David Rodigan, který moderuje vlastní "Rodigan's Reggae show" na londýnském radiu Kiss 100 FM. "Vinyl byl odstaven na druhou kolej lidmi, kteří hudbu pouští. Klíčové postavy - mám na mysli selektory jednotlivých sound systémů na které lidi chodí každý týden, aby slyšeli co je nového - vinyl zcela opustily a hrají výhradně z CD. Když mi dnes někdo chce poslat skladbu, pošle mi ji mailem ve formátu MP3. Tyto změny postupovali pozvolna, ale nyní jsou absolutní.
Klesající počet vydaných vinylů se víceméně neprojevil na domácí půdě. Jak dodává Rodigan: "Jamajský trh se singly je opomíjen již delší dobu. Gramofony na ostrově nenajdete a domácí publikum si místo desek kupuje mixtapes namíchané sound systémy a DVD s živými vystoupeními. Dále tu jsou pirátské kopie, takže lidé si mohou koupit vypálené CD s novou hudbou na ulici za zlomek ceny, kterou by je stál originál. Výrobu vinylů držela při životě především poptávka sběratelů ze zámoří. Zvláště v Evropě lidé chtěli vlastnit hudbu na tomto formátu, protože tak lépe cítili propojení s jejími kořeny. Tomu je však nyní konec."
Dalším ukazatelem probíhajících změn uvnitř reggae music je ústup jiného specifického úkazu jamajské hudby - "voicingu". Bývalo zvykem, že producenti po nahrání nového hudebního podkladu oslovili různé zpěváky, aby na něj nahráli svoje vokální verze. Ty pak vyšly zvlášť na singlech a producent tak dosáhl maximálního výdělku z jednoho nahrávání. Čím oblíbenější hudební podklad (riddim) tím více verzí bylo nahráno. Díky novým produkcím čítajícím okolo dvaceti verzí na singlech, začal londýnský label Greensleeves a newyorský VP Records skládat tyto verze dohromady a vydávát na tzv. "riddim albums" , ze kterých se stal jeden z hlavních stavebních kamenů mezinárodní reggae scény.
Jeden z šéfů Greensleeves Dan Kuster říká, že se vše rychle mění, "Upustili jsme od riddim alb, protože už se neprodávají". "Reggae je v přechodové fázi a způsoby jakými lidé dnes konzumují hudbu se značně změnily. Dříve producent vydal zkušební sérii, kterou dal sound systémům a rádiovým deejayům, když měla skladba ohlas, byla vydána na regulérním singlu. Dnes, kdy každý hraje z CD, je mnohem snažší a rychlejší svoji tvorbu vypálit a dát ji přímo do rukou toho, kdo ji bude hrát."
Došlo to již tak daleko, že když na Jamajce producent prohlásí, že skladba již vyšla, nemyslí tím, že byla vydána na nosiči, nýbrž fakt, že se prostě hraje. Pravdou také je, že ohromné množství muziky se běžného vydání nikdy nedočká. Přestože jsou sedmipalcové singly na Jamajce od 90. let výhradně vývozním artiklem, plnily funkci jakéhosi barometru popularity a zároveň nešly jednoduše zkopírovat. Dnes, když se nahrávka dostane do "správných" rukou je během pár dní zkopírována a v prodeji. Díky sdíleným počítačovým sítím a pirátským webům, které nebudu raději jmenovat, je ve zbytku světa během několika hodin. Je zbytečné kompilovat nové riddim album, když ho již každý má. Starší generace, která poslouchá více roots reggae ještě stále může chtít vlastnit nějakou nahrávku. Naproti tomu dancehall je pop music s mladým publikem, kterému stačí, že je jeho oblíbený styl slyšet a nepotřebuje svoji oblíbenou skladbu oprašovat doma na poličce.
To je problém nahrávacích společností po celém světě, ale jeho dopad na reggae je okamžitý. Domácí trh neexistuje, díky ilegálnímu stahování hudby přestává existovat i mezinárodní trh. Ale nejsou to umělci, kteří trpí tímto vývojem nejvíce.
Když zpěvák nahraje verzi na riddim, obvykle od producenta dostává zaplaceno na ruku. Žádné tantiémy, nehledě na to jak dobře se skladba prodává. Namísto toho si zpěváci na živobytí vydělávají živými vystoupeními a nahráváním dubplates - upravené verze známých hitů, kde vyvolávají název sound systému nebo selektora pro něhož je nahrávka určena. Čím žádanější zpěvák nebo riddim, tím vyšší cena za dubplate. Díky profesioálním soundům z celého světa, dychtících po exkluzivních nahrávkách, je to lukrativní business zvláště pro ty, kteří se drží na špičce hitparád. Ve skutečnosti jsou to tedy producenti, kteří jsou jaksi vystřiženi s finančního kolotoče kolem reggae
.
"Ti, kdo opravdu pociťují změnu na vlastní kůži, jsou lidé za oponou", říká Jeremy Harding, šéf labelu Kingston's 2 Hard. "Umělci si změny ani nevšimnou. Za živé vystoupení a nahrávání dubplates pořád dostanou dobře zaplaceno, ale jamajští producenti se o svůj příjem musejí starat sami. Není to hip-hop, kde někdo jako Timbaland dostane tisíce dolarů za jeden beat. My platíme lidem za to, že zpívají na náš podklad. Po dlouhý čas vydělávali producenti na prodeji singlů a práv, když se stal ze skladby velký hit, ale riddim alba držely scénu nad vodou. Teď je konec a nikdo neví, co bude dál."
Kuster je opatrný optimista a dívá se na obrat v jamajské produkci pragmaticky. "Nikdo si nepřeje pokles produkce," říká. "Dobrá zpráva je, že je konec dnům neuvěřitelných množství průměrných nahrávek. Nikdo nepotřebuje mít dvacet verzí, když lidé jich stejně chtějí slyšet nanejvýše pět nebo šest. S menším počtem verzí odpadne spousta podprůměrného materiálu. Cesta dál vede skrze větší soustředění na jednotlivé skladby a důraz na kvalitu."
Harding přirovnává současné tlaky na reggae scénu k přirozenému výběru. Zároveň vidí nové možnosti rozvoje. "Lidé budou muset moudřeji vybírat," dodává. Budou muset uvažovat v delších intervalech, během kterého se budou moci více věnovat rozvoji jednotlivých umělců. Říká manažer dancehallové hvězdy Sean Paula a řada dalších mladších producentů, včetně Craig "Leftside" Parkse s ním souhlasí. "Od nynějška uvidíme tvůrce hudby hledat nové možnosti příjmů, více investovat do jednotlivých umělců a budovat si s nimi pevnější vazby, přebírat tak role samotných manažerů."
Pokud je nějaká hudba schopna přečkat takovou bouři je to reggae. S širokým neoficiálním trhem je schopné se přizpůsobit mnohem rychleji než velké společnosti ve Spojených Státech a Evropě. A jak Harding sám zmiňuje, nové příležitosti a očekávání se na ostrově začínají projevovat. "Lidé začínají uvažovat jinak. Uvědomují si, že se již nejde dále spoléhat na rychle vydělané peníze a mění způsob práce," dodává. "Ale ať se stane cokoliv, reggae ani dencehall nezmizí. Je to naše kultura a dokud budou přicházet nové generace umělců a lidé budou chtít na tuhle hudbu tancovat, bude mít budoucnost."
autor: Dave Stelfox (18/01/2008)
volně přeložil General Kryshpeen
Převzato z anglického originálu "Vinyl has been eliminated" ze serveru arts.guardian.co.uk.
