Clement Seymour "Coxsone" Dodd (26.01. 1932 - 05.05. 2004)
Clement Dodd se narodil v Kingstonu na Jamajce. Otec, Benjamin Dodd byl místní stavební podnikatel, maminka Doris
Darlingtonová měla restauraci v centru Kingstonu. Přezdívku Coxsone získal ve škole díky svému nadání pro kriket (slavný
kriketový tým 40.let z Yorkshire měl hvězdného odpalovače Coxona).
Proslavil se, však jako pionýr a průkopník jamajského sound systému a populární hudby od Ska přes rocksteady až po reggae.
Na začátku padesátých let odjel pracovat na farmu do USA. Během této návštěvy se seznámil s rhythm & blues, které bylo
oblíbené na večírcích i tanečnich zábavách. Také si odtud přivezl své první desky.
Od konce 40. let byl na Jamajce zdrojem hudby a zábavy sound system. Objemná,
mobilní audio sestava, která hrála rhythm and blues na venkovních akcích. Nejdůležitější z nich, byl počátkem padesátých
let sound Arthura "Duka" Reida - "The Trojan". Duke Reid byl bývalý policista a přítel
Coxsonových rodičů. Na tomto soundu si Coxsone několikrát zahostoval. Brzy si ale opatřil vlastní vybavení a stal se jeho
největším rivalem.
- Sir Coxsone Downbeat -
Svůj první sound system "Sir Coxsone Downbeat" dal dohromady okolo roku 1954 a hrál
boogie-woogie, jazz a rhythm and bluesové nahrávky z New Orleans a Miami.
Roku 1955 vystoupil s Coxsonem Count Matchouki,
který vůbec poprvé toastoval (rozuměj "rytmicky hovořil") do mikrofonu mezi písněmi, ale i do nich a položil tím základy
rapu.
Později, přibyl Prince Buster (bývalý
boxer, který se možná staral pouze o bezpečnost na večírcích), King Stitt a Lee Perry.
Jak rostla konkurence mezi jednotlivými sound systémy, zvláště pak s Duke Reidem, objížděl Dodd i jiná města v USA. New
York, Chicago, Philadephia a Cincinnati, aby nalezl ještě exkluzivnější tituli. Tato neustálá rivalita vedla často k následující
praxi.
Na nejžádanějších deskách se seškrábal název a další údaje, aby se zachovala jejich exkluzivita. Často se deska přejmenovala,
aby druhý sound, nemohl jet za hranice a též si ji opatřit. "COXSONE'S HOP", byl název skladby se kterou
Coxsone bodoval několik měsíců. Alespoň ten, který se rozšířil mezi fanoušky. Ve skutečnosti to byla píseň Willise Jacksona
"LATER FOR GATOR",
která byla dlouho Coxsonovou hymnou. Duke Reid navštívil USA patnáckrát než ji objevil a způsobil tak Coxsonovi šok, když ji
jednoho večera, zahrál proti němu.
- Co si neuděláš sám... -
Když v USA nahradil R&B rock n' roll, zásoby nových titulů se začali velmi tenčit a provozovatelé sound systémů, včetně Coxsona,
byli nuceni začít nahrávat sami. Neboť jamajské publikum nepřišlo rock n' rollu na chuť.
Tyto nejranější nahrávky byly určeny pouze pro sound systémy samotné. Coxsone sám v jednom rozhovoru přiznal, že tehdy vůbec neuvažoval o vydávání desek k prodeji. Jenže lidé na zábavách
se začali vyptávat kdo to zpívá, kde se dá deska koupit...
Brzy bylo zřejmé, že zde roste velká poptávka po Jamajské produkci. Coxsone neváhal a založil svou první nahrávací společnost:
World Disc. Clue J and the Blues Blasters a jejich skladba "Shuffling Jug"
a dále "My Baby" od Jackie Esticka a "l Love You" od Bonnie and Skeeter byly první skladby, které C.S. Dodd sám nahrál ve
Federal Studios v roce 1955. Roku 1959, otevřel distribuci Coxsone's Muzik City na East Queen Street v Kingstonu.
Už dříve si všiml, že jamajské publikum má specifiký vkus, a proto se nesnažil při nahrávání kopírovat americký originál,
ale naopak zachytit jamajský nádech v R&B. Ten postupně převládal a rozvíjel se. Od roku 1963 můžeme říci, že vznikl
zcela nový, čistě jamajský hudební styl jménem Ska...
- Studio 1 -
V roce 1963 v Kingstonu na Brentford Street č. 13 otevřel C.Dodd první a zároveň jediné soběstačné jamajské vydavatelství a
nahrávací studio...STUDIO ONE. Bylo to první studio na ostrově vlastněné černochem.
Postavil ho Hedley Jones a jednostopé nahrávací zařízení instaloval Doddův bratranec Sid Bucknor. Studio roku 1965
přešlo na dvě stopy a později rozšířilo na stop osm.
V celé éře Ska, byl Dodd, se svými hudebníky a mladými talenty, nahlížen jako hvězdný producent. Ovládal trh, díky hitům
např. od The Wailers, Delroy Wilson, The Maytals, The Clarendonians, The Skatalites a mnoha dalších.
V jeho studiu působili všichni důležití muzikanti: Don Drummond, Johnny Moore, Lester Sterling, Tommy McCook, Roland Alphanso,
Ernest Ranglin, Denzil Laing, Lenny Hibbert mladičký Jackie Mittoo a Leroy Sibbles.
Koncem roku 1966, chvatný nástup Ska pomalu odezníval a uvolnil cestu pomalejšímu rocksteady. Dodd byl stále vlivný a
schopen přizpůsobit se změnám. V té době umělci volně přecházeli mezi studii. A i přes fakt, že vydavatelství Duka Reida -
Treasure Isle je spojováno s mnoha nejlepšími produkcemi rocksteady, Studio One zůstalo tvůrčím bodem. Díky většímu výběru
talentů a větší produkci vytvořilo základy pomalu se formujícího reggae.
Studio One bylo pro Kingston tím, čím byl Motown pro New York. Brzy se zde denně ucházeli mladí talenti o slyšení u
Dodda nebo někoho z jeho asistentů, kterými byly B. B. Seaton, Jackie Mittoo, Leroy Sibbles, Clancy Eccles a Lee "Scratch"
Perry.
Mnoho z hvězd Studia One vedl sám Dodd, aby rozvinuly své možnosti a našli svou polohu. Například jim vybral známou skladbu
z amerického rhythm & blues, která odpovídala jejich hlasu a projevu. Oni si ji osvojili natolik, že originál je dnes téměř
zapomenut. Dobrým příkladem je skladba "You don't love me (No No No)" od Dawn Penn.
V 70.-80. letech nahrává mnoho instrumentálních alb, které pomohli k upevnění pozice Studia One.
V polovině 80.let pak Dodd z části zavírá Brentford Road a přemisťuje svůj obchod do New Yorku.
V 90. letech se opět vrací na Jamajku.
Dodd objevil či uvedl většinu významných umělců všech dekád (viz. tabulka), měl cit na talent. Nabídl mnoho nových
počinů a stylů v době, kdy je ještě nikdo nechtěl poslouchat. Byl první, kdo nahrál the Wailers a na jeho radu
se prvního vokálu ujal Bob Marley. Tomu v jeho začátcích poskytl i nocleh a jídlo. Dodnes není známo , kdo byl tajemným
"The Specialist", ale lze se domnívat, že právě Clement Dodd.
- Studio 1 riddims -
Vliv Studia One na Jamajskou hudbu nemá obdoby. Téměř každý riddim z jeho katalogu, byl použit všemi
důležitými vydavatelstvími ve všech obdobích.
Za všechny zmíním Joe Gibbse, Channel One, Junjo Lawes, Jammys, Penthouse, Heavy Beat a
Digital B. Rytmy Studia One jsou standarně žádány od všech doprovodných reggae kapel.
Bez obav, můžeme říct, že každý rok nahraje někdo píseň s vypůjčeným podkladem ze Studia One. Např. jeden z posledních
celosvětových hitů "I'M Still In Love" v podání dua Sean Paul & Sasha.
Skladby, rytmy a aranže Studia One jsou nekonečně recyklovány mladšími umělci a producenty. Na stránkách věnovaných pouze
riddimům www.reggae-riddims.com je C.S. Dodd autorem sto padesáti dvou.
Ty nejsilnější z nich by jste mohli odněkud znát.
- "Sbohem a dík za všechny riddimy..." -
Sir Coxsone Dodd obdržel za svého života bezpočet vyznamenání a cen, mj. i třetí nejvyšší čestný řád Jamajky. Roku 2002
oslavilo Studio 1 a jamajský hudební průmysl 50. leté výročí. Oslavy probíhaly formou různých akcí v rozmezí dvou let. Počaly
bohoslužbou v neděli 27. ledna, den po Coxsonových narozeninách.
» Dále vyšel dokument The Studio One Story, který měl premiéru v "Carib Theatre" a následovala tisková konference.
» Symposium na University of Jamajca na téma Coxsone Dodd a Studio 1. Vydání 4CD "Birth of a Sound", mapující Doddovu
produkci od amerického R&B, přes nahrávky určené pouze pro sound systémy až k jeho prvním hitům a zrodu Ska.
Poslední poctou byl ceremoniál přejmenování Brentford Street na Studio One boulevard, jehož se Clement Dodd ještě
zúčastnil. 2. Května skončil s nahráváním kapely the Blackstones, která byla vůbec první britskou reggae kapelou, jíž Coxsone
nahrával. Byla také jeho poslední produkcí, protože o dva dny později 4. května, necelý týden po přejmenování Brentford
Street, skonal ve věku 72 let.
Velmi volně zpracoval General Kryshpeen.
Hlavní zdroje: Downbeat Special, www.jamaica-gleaner.,
www.reggae-vibes.com, www.jahworks.org
